Behind every beautiful thing there is some kind of pain...

Listopad 2011

Christiana Vera F.

25. listopadu 2011 v 14:53 | Twigg |  články
Nejoblíbenější knožní postava... kterou jen vybrat.... u mě osobně se to mění s každou knížkou kterou si přečtu...ruku na srdce ať sáhnu po jakékoliv knížce vždycky si vyberu postavu nebo postavy které jsou mými oblíbenci. Můžu jich jmenovat hned několik... v knížce kterou čtu teď je jí Isabela slečna, která je zavřená v blázinci protože má pokročilé stádium schizofrenie. Velice se mi líbí také postava 12 leté Regan z knížky Exorcista, u které se zničehonic oběví příznaky podivné nemoci, později není pochyby o tom, že se jedná o posedlost ďáblem. Dále mě napadá právnička Amanda Trevisová z knížky, od Americké autorky Joy Fieldingové, Panenka.
Když si tak po sobě čtu postavy které jsem vypsala... dochází mi, že spíš vyjmnovávámoblíbené knížky, i když to se k tomu vlastně pojí, a proto si nemůžu dovolit vynechat dílo, tvořené z výpovědí nahraných na magnetofonových pascích, My děti ze stanice ZOO a malou Christianu Veru F. ... kd otuhle knížku nečet tak by to měl ryychle napravit, myslím, že to upraví názor a pohled na na určité věcí Vás všech, stejně jako se to stalo u mě ...
A právě Christianě bych se chtěla věnovat ve svém článku:)

Sama nevím jestli ji označit jako oblíbenou postavu, ale jsem si jistá tím, že jsem opravdu ráda za to, že jsem právě po této knížce sáhla. Po prvním přečtení jsem byla nadšena a musela jsem to přečíst ještě několikrát.. a klidně bych po ní sáhla znovu .
V prvé řadě chci upozornit na to, že příběh odehrávající se v knížce je jak už jsem jednou zmínila postaven na rozhovoru s Christianou, jeji matkou přáteli či psychologem.
Christiana, mladá dívka která vyrůstala v rodině, které bylo vlastní násilí a alkoholismus. Zlom nastal, když se přestěhovali z vesnice na sídliště Gropiusstadt v Západním Německu. Christiana, její sestra i matka byly otcem napadány za naprosto banální věci, otec jim zasahoval rány Bambusovou tyčí.
Christiana byla později ve škole považována za outsidera, zprátelila se, ale s Kessi. Díky ní změnila své dosavadní chování, zvyky, přátele a začla chodit do domu mládeže "Dům Středa" .
I když nevím jestli bych tgo označila za dům mládeže... rodiče dětí které se tam scházely si pod tím určitě představovali něcojiného stejně jako já, určitě by nepomysleli na to, že tam jejich potomci budou pít, kouřit fetovat ( podotýkám většinou nezletilé děti!) Z počátku šlo jen o marihuanu nebo hašiš, později o různé prášky včetně LSD a ve 14 letech se dostává k heroinu.
Když už jsou její dávky tak vysoké, že nestačí krádeže a rozprodej jejich soukromých věcí, musí si christiana vydělávat prostitucí...

Asi jsem to tady už jednou psala, ale nemůžu si to odpustit a napíšu to znova... pro ty kdo knížku ještě nečetli, určitě se nebojte po ní šáhnout, je super si ji přečíst, stojí zato. Já osobně sem ji zvládla už snad stokrát a určitě ji ještě párkrát zmáknu...
Tento příběh mi pomohl dívat se na dnesní situaci mezi mými vrstevníky (nebo i mladšími)...

Realita nebo Fantazie

16. listopadu 2011 v 16:23 | Twigg |  články
Může se jeden člověk zamilovávat střídavě do mužů i do žen? Někteří odborníci jsou si jisti, že ano, jiní nepochybují o tom, že bisexuálně se chovající jedinci se svou sexualitou nesmíření.
Já sama si myslím, že bisexualita neexistuje. Určitě ale existuje bisexuální chování… Homosexuální orientace je totiž pro mnoho jedinců natolik nepřijatelná, že se celoživotně pokoušejí o adaptaci na většinovou sexualitu…
Nejspolehlivěji o ní vypovídá to, do koho se dotyčný zamilovává. Zamilování si totiž nemůžeme vůlí naordinovat, k tomu, abychom se do někoho zamilovali (či naopak nezamilovali) se nedovedeme přinutit. Homosexualita je, stejně jako heterosexualita, spíše citová než sexuální záležitost. A to podporuje teorii o Neexistenci bisexuality…
K bisexualitě se hlásí také mnoho celebrit a jiných známých osobností… jako hrečka Drew Barrymore, zpěvák Mika, český prozaik Julius Zeyer nebo také David Bowie, kterého já osobně znám hlavně jako idol narkomanů…
Když si tahle projíždím seznamem osobností, které se k této orientaci přihlásily, u těchto osob se nejedná o zviditelnění, aspoň podle mého názoru, tak proč to teda není v souladu s věděckými výzkumy?:D Jsem z toho zmatená :D …
Naopak můžeme vidět spoustu rádoby celebrit které se opravdu prostřednictvím prohlášení za Bisexuálního jen zviditelňují…
Zakončím to větou ať už hetero, homo nebo bi hlavně lidi milujte se a množtese… :p

možné, nemožné

11. listopadu 2011 v 23:03 | Twigg
vše co je možné, je zároveň nemožné... když teď takhle sedím u PC všude kolem tma jen světlo a vůně svíčky společně s tikotem hudin zapňuje můj nostalgický večer... myšlenky se mi ubírají obravdu zváštím.. i když poslední dobou vcelku obvyklým směrem... a tím směrem nebo tedy spíš cílem u čeho vždy končím je smrt... všichni o ní víme a přesto je nám všem neznámá... tak tajemná, fascinující a přesto většině z nás nahání strach... a já se ptám proč? co když za smrtí přichází jiný život a tohle čím si procházíme teď je jen čekání na něj?... je to podle Vás možné?.... co když všichni co opustili tento svět jsou ted jinde a zároveň stále vedle nás.. jen nás nevidí?...
Jestli jste viděli film Silent Hill a pamatujete si konec kdy jsou živí i mrtví na jednom místě, sedí na stejném gauči jen svět je každý jiný...? ... je tohle možné?.... Já si myslím, věřím, doufám, že po odžitých průměrně 60 letech nic nezkončí.... Když vezmeme v potaz víru budhistů nebo muslimů... ti věří v převtělování nebo v posmrtný život.. přeci si nemohli něco takového jen tak vymyslet.. musí to mít přeci nějakou spojitost.. nebo ne?...
Nějak se uchyluju k myšlenkám s filisofickým podtextem... je to úsměvné...ale přeci jen... napadlo Vás si někdy takové otázky položit?... zeptat se na to co bude po tom?... až vše zkončí (?)

Nebo je tady další otázka , otázky... Napadlo vás někdy, že to v čem žijeme může být jen jeden velký dlouhý sen?... k tomu se krásně váže takzvané deja vu.. me oso bně už několikrát postihlpocit že něco prožívám podruhé nebo potřetí... nedávno mi bylo řečeno že se mi někdo vkrádá do snů a tím mě ovládá.. takže mám předtuchy? ...
co kdyz to v čem žijum je jen televizní seríál, divadelní hra?.. co kdyz jsme jen loutky a existuj někdo nebo něco co nás ovládá?...

a nad tímhle přemýšlím než jdu spát, když ráno vstávám nebo jen když sedím a koukám kolem sebe a nechám své myšlenky volně plynout...
A Vás se ptám je něco z toho co jsem napsala možné?... nebo jen já blázním ?....

splňte si své sny, vždyť nic není nemožné, jen chtít...

7. listopadu 2011 v 22:06 | Twigg |  články
Nic není nemožné, pokud člověk dostatečně chce, každý si můžeme splnit sen... kolik lidí si už řeklo "není možné"...
Když vidíme lidi kteří jsou jakýmkoliv způsobem postižení nebo nemocní, říkáme si: "Tohle se mi stát nemůže" , ale potom může přít zlom, okamžik který ze dne na den, z minuty an minutu změní celý náš život...
O člověku bez nohou, třeba dítěti, si řekneme: "Tak tenhle už nebude nikdy běhat s ostatními po hřiští"...

ale pravda je jinde...

Kdo ví kolikrát si naši předkové z meziválečné doby řekli: "Je nemožné, aby byla další válka, lidé se poučili, ale ona přišla a ještě ve větším rozsahu...

Kolikrát si hokejoví fanoušci řekli: "Je nemožné, aby jsme byli mistři" a náš tým zabojoval a vyšlo to. K oho z nás by, ale napadlo, že po takové radosti příjde obrovská rána, která zasáhne nás všechny, celý náš 10 000 000 národ, jo narážím na nedávný pád Ruského letadla.

Pro každého z nás je nomožné něco jiného, to co je pro někoho každodení samozdřejmostí a rutinou je pro jiného nereálný a nesplnitelný sen a přepych, kterého se nikdy nedočkají. Děti ulice, děti v Africe si přejí mít co jíst,, přejí si mít místo kde by mohli v klidu složit hlavu a prožít klidnou bezesnou noc.

Naopak my tohle všechno máme a uvažujeme jen nad dalšími nesmyslnými vylešeními, nad tím co dalšího bychom s ivymysleli aby náš život nebyl stereotypní...
Haldy dárků k narozeninám a Vánocům nám nestačí, ale oni nikdy nic takového mít nebudou... nikdy si nessplní sen mít úplnou rodinu, mít spokojený život...

Všechno naopak

6. listopadu 2011 v 17:56 | Twigg |  články
Uf, ještě to stíhám:D ...
Když se podívám do zrdcadla, hned je všechno naruby, vpravo neni vpravo, ale vlevo a naopak. Fotky s mými přátelo jsou taky obráceně, tak si říkám "co je špatně?" A nebo co je dál co skrývá se za zrdcadlem? Je tam snad jiný svět? Stojí tam snad jiná holka mě do detailu podobná? Klade si snad momentálně stejné otázky jako já?
Samá otázka a žádná odpověď, kdo mi je zodpoví...?
Teď mě tak napadlo, že jsem nedávno viděla díl jednoho mého oblíbeného seriálu kde se slěčna koukla do zrdcadla,říkáte si co je na tom divného u holky že:D No ale když potom natáhla ruku zjistila, že je zrdcadlo průchozí, asi průchod do nějaké jiné dimenze, a tak neváhala a prošla dál.
Co objevila? Nic zvláštního, stála ve stejném pokoji ve stejném domě, jen všechno bylo nějaké dovné, obrácené.
byl tam stejný svět jako je ten náš. No, vlastně ne úplně, všichni lidé se chovali obráceně než je jim podobné, a tak si říkám že bych si takový svět taky někdy zkusila navštívit, mohla by to být fajn změna:D
Asi bych tím dnes už jen zkončila jen doplním, "Važme si zrdcadel, i když je v nich vše naruby, nikdy nevíme co v nich může být skryto..."