Behind every beautiful thing there is some kind of pain...

Deprese?!

8. ledna 2011 v 13:37 | TwiggySs |  moje basnicky
takze přihodím nejakou další básničku ze své vlastní tvorby... tak doufam ze se bude libit :) :) ... 
nebyla psana zrovna v nejlepsím stavu ale i tak doufam ze si poctete :) :) .... 
... mno moc kecam:D tak dem na to :D 

Deprese…

Proc slzy po tváři mi jen běží, proč nejdou zastavit? Proč není už cesty zpet? Proc nemuzu te ze srdce z hlavy ze snu a z myslenek odstranit?Proc nemůžeš zmizet? Emoce funguji, tak proc me zkoušiš? Zmiz z meho zivota nech me žitel. Nech me zacit novy život, chci uz ti sbohem dat. Smutek a depresi pořad jen skrývám. Když ale
na hvězdy ted se divam nezvládam to, chce to něco noveho, něco dosud nepoznaného. Proc lidi kolem me mysli jen na sebe? Proc nikdo nepozna co met rapi. Nikdo nevi ze umírám zevnitř. Navraci se ta doba ktea uz tu byla. To nejhorší stadium deprese.
Nedokážu uz vic premoct sve pocity. Tak proc musim je skryvat? Vždyt me to stoji tolik sil. Síly ted nemam na rozdavani, mam jich cim dal min. nevim ještě dokazu se znovu vzchopit a jit dal… uz nebavi me menit se, už nebaví me hrat jak není všechno v pohode. Nic není v pohode, nikdo kolem me o me nic nevi ani lide me nejblizsi. Vsem je jedno co se uvnitř me deje, nikdo mi nedokaze omoct. Tak proc se snazit? Je ze me psychycky labilni troska. Uz nezvladnu další krok vpred. Ani nevim jestli chci jit dal jestli nechci uz všechno zkoncit, ale nejsem zabbela musim to zvladnout, sama ale prece. Chci zit dal chci byt zase stastna, ne jak jsem byla doted uzsmevava maska, ach jak je ta pretvarka krasna, ale doopravdy stastna.
Proc nikdo mi nedokaze pomoct? Vzdyt ja byla tu vždy pro všechny tak proc tu nikdo nein pro me?
Další clovek kterého muzu propsat na seznam sklamani, proc jejich cim dal vic? Proc muj seznam nemá konec a zacatek jejiz v nedohlednu? Proc nemuzu se divat na ty Stasce lidi kolem m? proc nedokazu vtipne zareagovat jako driv? Kde je me spokojene Stasce ja? Je to snad tahle troska co tu zbyla? Osoba co nedokaze vykouzlit ani usmev?
Když ted podivam se do zrcadla, ty apaticke nestastne slzami zalite oci, pohledy které vidim, vždyť to nejsem já. Tak kdo to je? Kdo to musí byt? Kdo jiny nez me nove ja by to mohlo byt? Nesnasim ten pohled! Nesnasim tu zmenu, nechtenou a nedobrovolnou zmenu! Tak proc
když vsichni dostavaji další nove šance, ja na tu svou nemam pravo? Proc proc pranic jineho ted v hlave nemam, jen kupu nezodpovězených otazek a perd sebeou zrcadlo rozbiute na miliony malych kousku stejne jako muj dosavadni ziot a ja jakou stem e dosud znali… 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama